Luboš Ponikelský: Fotbal a rodina je jeho život
Luboš Ponikelský, je mu 27 let a pochází z Plotišť nad Labem.
Pracuje jako truhlář v jedné firmě.
Před 10 měsíci se mu narodila dcera Maruška a vžívá se s novou rolí táty.
Fotbalu se věnuje aktivně od svých 6 let.
Prozraďte nám jak jste začínal s fotbalem a popište nám Vaši hráčskou karieru?
S fotbalem jsem začal v 6 letech, kdy mě přivedl můj táta na fotbalový trénink do Předměřic. Kde působím do dnes, jako hráč a zároveň trenér dětí.
Na co nejraději během svého dosavadního působení v Předměřicích a spolupráce s TJ Sokol Hořiněves vzpomínáte?
Nejraději vzpomínám na sezonu 2018/2019. Kdy jsme se poprvé domluvili na souklubí starších žáků. Kdy nám moc lidí nevěřilo, že by to mohlo fungovat. A sezona nám ukázala, že naše spolupráce s Otou a dalšíma rodičemi je tak dobrá, že jsme další rok spojili další 4 mladežnická družstva.
Jak byste se popsal jako fotbalista a trenér kdo je Vaším fotbalovým vzorem?
Jako fotbalista no to musí posoudit jiný. Fotbalových vzorů jsem měl více. A to Zinédine Zidan, který mě bavil svojí technikou. A Thierry Henry , který válel tenkrát v dresu Arsenalu.
Jaké máte hráčské a trenérské ambice do budoucna?
Jako hráč už moc fotbalových ambic nemám, protože jsem měl jedno přáni splnilo. A to si zahrát s hráči, se kterými jsem začínal před 9 lety trénovat. A dnes semnou nastupují za náš A tým.
Jako trenér bych si chtěl jednou vyzkoušet jaký je to trénovat na ligové urovni.
Jak těžké je pro Vás skloubit fotbal, práci a rodinu?
Posledních 10 měsíců to bylo pro mě hodně složité skloubit fotbal s rodinu a práci. Jelikož se mi narodila před 10 měsíci dcerka, která mi dělá každý den radost, ale zároveň si žádá mojí přítomnost. A k tomu, jsem začal jezdit za prací mimo ČR.
Tak to bylo pro mě hodně složité, ale čas se na fotbal se našel vždy.
Co říkáte na souklubí a úzkou spolupráci mezi Předměřicema a Hořiněvsí? Jsou na tom spojení nějaké dobré věci a naopak věci co by měli v budoucnu fungovat lépe?
Souklubí s Hořiněvsi nám zachránilo, už minuli rok to, že jsme mohli mít všechny mladežnické družstva. A mohla tak být zachována návoznost na další kategorie.
Jako hlavní výhodu vidím zkvalitnění mužstev. Nevýhody se vždy říkají lehce. Vždy ale záleží jestli lidi je chtějí odstranit.
Jak aktuálně se připravujete jako jeden z hlavních hráčských tahounů mužstva mužů Předměřic v téhle těžké době koronaviru?
Snažím se doma udržovat. Každý večer se snažím posilovat. Do toho se jdu občas proběhnout. Ale nic nevynahradím ten kontakt s balonem na hřišti.
Co by jste vzkázal našim a budoucím hráčům a fanouškům našeho klubu?
Tak především bych chtěl všem popřát v tomto složitém období zdraví.
A věřím, že brzy tato složitá doba skončí. A budeme se moct zase potkávat na fotbalovém hřišti.