Ohlédnutí za povedeným soustředěním našich mládežnických mužstev!!
Letní soustředění v Horním Adršpachu!!
Poprvé se naše mládežnická mužstva Hořiněvse vydala na soustředění, kterého se účastnilo 24 dětí a 8 dospělých. Za uskutečnění patří obrovské díky především rodině Halamových, kteří dokázali sjednat podmínky takové, aby se dalo hlavně po finanční stránce soustředění uskutečnit. První den v neděli po obědě jsme se vydali na cestu 5 auty a jedním osobním autobusem rodiny Bačinových. Cesta proběhla hladce až na zádrhel pod kopcem pod chalupou, kde některá naše auta měla problém kopec vyjet včetně mini autobusu Bačinových, který měl ještě připojený vozík. Naštěstí měl rodič Luděk Bačina lano, které zapřáhl za své auto a dokázal vytáhnout minibus Rudy Bačiny k chatě. Hurááá všichni jsme u chaty a tak může začít prohlídka chaty. Všichni jsme velice mile překvapeni, protože chata je celá zrekonstruována a velice prostorná. Kluci už natěšeně čekají se svými kufry, až se budou moc rozdělit do pokojů. To se po chvilce stává a rozdělujeme naše fotbalové borce do pokojů. Nejstarší chlapci dostávají svůj pokoj v dolní části chaty, kde se jich naskládá do pokoje 5. Vedle nich v místnosti na rozkládacím křesle dostává své lóže trenér Ota. Pokračujeme do horního patra chalupy, kde se ubytuje zbytek našeho fotbalového mužstva a naše úžasné kuchařky (paní Jonášová, paní Kovaříčková, paní Bačinová a paní Halamová). Jsme rozděleni do pokojů, všichni víme, kde složíme hlavu a ejhle, trenér Bačina a trenér Mouček nemají svá lóže. Nezbývá nic jiného, než si zabrat ve společenské místnosti krásné kožené sedačky, na kterých další 4 noci budou spáti. Kuchařky se pustily do vaření první večeře a my trenéři jsme se vydali podívat, co nám okolí naší chaty nabízí za možnosti. Po 1,5 km jsme narazili na naše tréninkové hřiště, na kterém budeme absolvovat fotbalovou část - hřiště horší kvality, ale určitě jsme byli připraveni se s takovými podmínkami poprat. Koukáme na hodinky a času do večeře dostatek, tak jsme se rozhodli navštívit naproti hřišti místní vyhlídku na skále. Po 2 km výšlapu v lesním terénu a spoustě schodů, kdy někteří trenéři funěli a fňukali více než naše děti, jsme dorazili na skálu, kde byl krásný výhled na celou adršpašskou krajinu. Po krásném výhledu jsme se vydali směr chalupa hladoví jak vlci. Na chalupě už byla večeře připravena. Byly výborné špagety, u kterých jsme poznali šikovnost našich kuchařek. Všechny děti špagety snědly málem i s talířem. Po večeři měly děti volnou zábavu. Nejvíce využívaly basketbalový koš před chalupou anebo hraní karet s dospělými. O půl desáté byla stanovena večerka, kdy měly být všechny děti na svých pokojích vysprchovány a připraveny jít spát. První den se některým dětem nedařilo tento přetěžký úkol splnit, a tak se po mírnějším bububu od trenérů nakonec povedlo všechny vysprchovat a všechny měly vyčištěny zuby. S trenéry jsme si řekli, že nám teď alespoň začne odpočinek, ale bohužel. Děti byly ještě plný energie a tak se nám je podařilo uspat později, než jsme si plánovali. Uff. S kuchařkami a trenéry vydechujeme a usedáme k velkému stolu a už vymýšlíme, co a jak bude další den.
Den druhý začal zhurta, kdy si trenér Ota myslel, že když je budíček v osm, že se vyspí více, než když vstává do práce. Bohužel v šest hodin z pokoje vedle Oty začal nejmenovaný jedinec opravovat skřínku stylem bum, bum, bum. Takže půlka baráku vzhůru. Trenér Ota se ho snažil uklidnit, on poslechl, ale jen na 5 minut, než se ozval další ohromující rachot z pokoje. Nám to nedalo a nechali jsme tento pokoj ustrojit a kluci si dali po ránu výběh krásného kopce u naší chaty desetkrát. Mezitím se probudila celá chata, a tak místo budíčku v 8:00 měla celá chata budíček v 7:00. Náš opravář, trenér a řidič pan Halama teda vyjel do místního obchodu pro 70 rohlíků a 5 bochníků chleba. Během chvíle byl zpět a naše kuchařky nám pečivo namazali výbornou marmeládou a po pečivu se jen zaprášilo. Po snídani si šli kluci zabalit na trénink a vydali jsme se na první tréninkovou jednotku na soustředění. Trénink byl zaměřený na rychlé nohy, koordinaci pohybu a všichni s jazykem na vestě celý trénink odmakali. Po 2 hodinové tréninkové jednotce jsme se vydali pěšky zpět na chalupu. Tam na nás čekal další výborný oběd a to kuře s rýží. Po obědě měl být polední klid, kdy hráči měli nabírat síly na další tréninkovou jednotku. V 14:15 byl odchod na zatím ještě nepoznané hřiště, které bylo vzdálené 2 km, kde se měl uskutečnit trénink jak kombinační tak herní. Děti měly možnost jet 3 auty, kam se ale nevešli všichni, a tak jsme dali hru házení na koš. Ten, kdo trefil koš, mohl jet autem a ten kdo ne, musel jít s trenérem Otou pěšky. Poměr byl 13 autem a 11 pěšky. Hřiště bylo stejných kvalit jako to, na kterém jsme byli v dopoledních hodinách. První část tréninku měl na starost trenér Ruda a děti ji až na pár komplikací zvládli parádně. Pak nám expres v podobě kuchařek přivezl svačinu - spousta zeleniny a namazaných chlebů s tvarohovou a rybí pomazánkou a doplnili nám pití. Po naplnění břicha a chvilky pauzy si vzal na starost trénink trenér Mouček a po cvičení se střelbou jsme se pustili do několika variací her fotbalu. Po tréninku půlka mužstva, která jela autem na trénink se vydala pěšky s trenérem Otou a druhá půlka jela autem. Když jsme dorazili na chalupu bylo už na některých dětech vidět pro nás dospělé vytoužená odměna v podobě únavy. Večeře se pomalu chystala, a když byla hotová, tak jsme si nacpali naše pupky výbornými francouzskými bramborami. Po večeři měl na starost program trenéři Ruda a Vašek, kdy děti až do večerky hrály různé soutěže a hry. Padla večerka všichni do sprch a zuby a lehnout. Neuvěříte, ale ve 22:30 už bylo hrobové ticho na pokojích a všichni spali. Tak jsme si mohli oddechnout s dospělými a říct si, že další den jsme bez újmy na zdraví a bez ztrát přežili.
Den třetí - úterý. Dnes ráno kluci vstávali na 8:00, kdy měl na starost buzení všech pokoj číslo 2 bratři Horákové, Středa, Kopecký a Pejcha. Po budíčku a rozkoukání byla snídaně, kdy náš pekař pan Halama opět přivezl čerstvé pečivo, které naše šikovné kuchařky obložily šunkou a zeleninou. Po snídani si děti zabalily věci na trénink, ale začalo pršet. I přesto jsme se vydali na trénink, ale místo slábnutí deště začínalo pršet více a více, tak jsme se v půlce cesty otočili a šli jsme zpátky na chatu, kde jsme se převlékli do tréninkového a šli na někomu už známý kopeček a dali jsme si pár výběhů do kopce. Pak jsme se přemístili do chaty do společenské místnosti, kde jsme měli koordinační a posilovací cvičení. Na závěr jsme se rozdělili do několika mužstev s názvy fotbalových týmů a trenér Ota uděloval různým týmům otázky z fotbalového prostředí jak Hořiněvského, tak celosvětového. A k velkému údivu všech, hráči na všechny otázky odpovídali dobře. U některých jedinců se tak prokázalo, že fotbalem žijí na 100%. Pak jsme si dali výborný oběd v podobě kuřete na paprice a šli se pomalu a jistě připravovat na výlet do Adršpašských skal. Tam jsme se vydali všichni kromě našich dvou hlídačů, kteří hlídali chatu (Debie a Rasty). Když jsme dorazili k branám skal, někteří už funěli, že nemůžou, ale teprve na nás čekala procházka 8 km, která byla zpestřena schody, kopci a překážkami. Prvně jsme se vydali na delší okruh, kde jsme obdivovali skály v podobě půllitru, slané skály, skály milenců s „Aloisem“ a tak dále. Asi jsme naháněli tomuto prostředí hrůzu, protože nás „nenápadně“ sledoval místní hlídač přírodní rezervace, ale když viděl, že jsme křišťálově hodní a nejsem tak hluční, tak to vzdal. My jsme pokračovali k místnímu vodopádu, poté k loďkám na jezeru ve skalách, ke kterému jsme museli vyšlapat 500 schodů nahoru a po vtipné a pěkné projížďce na lodi, jsme museli zase slézt 500 schodů dolů. Někteří hlavně dospělí toho měli plné kecky, ale jako správní trenéři se kousli a další část procházky zvládli. Když už byla pro některé naděje, že se blížíme konci, tak jsme se po domluvě rozhodli ještě absolvovat menší okruh okolo průzračně čistého jezera. Zde pro děti byly největší atrakcí velké ryby plovoucí u břehu jezera. Menší okruh jsme prošli a byli jsme zase u vchodu do skal. Děti už stály jak na startovací čáře, protože měly slíbeno, že si můžou nakoupit v místních stáncích nějaké pohledy a nějakou sladkost. Žádné hamburgery, pizzy, langoše.. To jste měli vidět ty jejich naštvané pohledy… Nakonec si teda nakoupily jen nanuky, hranolky a párky v rohlíku a svítící lasery. Pak jsme se z posledních sil vydali na chatu, kde po cestě kluci měli za úkol najít si nějaký klacek, aby si mohli opéct párek na připraveném ohni od našich zdatných mužů. Všichni si po troše odpočinku na chatě opekli párky, a kdo nechtěl párek, tak rohlík dokřupava. Po opékačce se kluci rozprchli na pokoje, kde už dnešní náročný den strávili, dokud neusnuli. Další parádní den za námi.
Den čtvrtý - středa. Dnes nás čekal volnější a stmelovací den. Ráno kluci v klídku na budíček vstali, dali si snídani v podobě upečeného perníku. Po snídaní jsme vyrazili na nejtěžší bod dnešního dne a to fyzicky náročný a koordinační trénink, který trval až do oběda. Kluci ho na jedničku odmakali a díky tomu jim byl splněn naplánovaný program na odpoledne. K obědu si dali rizoto a pak šli odpočívat na pokoje. Ve 14:00 se všichni oblékli do plavek a do místního krásně „teplého“ bazénu se šli koupat…Někteří kluci se jednou namočili a už tam víckrát nevlezli a někteří žabáci jako třeba Jonáš, bratři Horákové, Erben, ti by se tam mohli čvachtat klidně celý den. Po koupání a svačině jsme začali hrát společenské hry, kdy asi nejzajímavější hra byla ta, že všichni dospělí byli rozděleni do mužstev po 3 dětech, a děti je měly provést kolem chaty bez dotýkání, jen slovní navigací. Dospělí měli zavázané oči a vůbec nic neviděli. Naštěstí se tahle hra, která byla zdokumentovaná panem kameramanem Moučkem, obešla bez zranění a myslím si, že jsme si u ní užili spoustu legrace. Poté byla večeře, u které jsme si mohli vybírat z několika jídel (řízky, saláty, rizoto, těstoviny). Po večeři jsme s trenérem Moučkem trošku vnímali, že se něco kolem nás a i bez nás chystá (ale to co to bylo nás nenapadlo ani ve snu). Děti s dospělými připravily trenérům Otovi k svátku a Marcelovi k narozeninám překvapení v podobě hromadného přání a gratulací a spousty vlastnoručně vyrobených dárků. Za to jim ještě jednou patří obrovské díky, protože to ani jeden z trenérů nečekal. Za odměnu jsme dětem protáhli večerku a všichni dospělí jim zahráli hru z televizní show Partička, kdy jsme každý dospělí měli jen jedno slovo, které mělo navazovat na to předešlé, co řekl kolega vedle nás. A myslím si, že se zasmáli jak aktéři téhle hry, tak naši diváci. Pak se kluci rozprchli na pokoje a šli zaspat poslední noc soustředění.
Poslední den - čtvrtek. Ráno se klukům vůbec nechtělo vstávat. Nakonec jsme je z postele vytáhli a po snídani jsme se pustili do velkého hromadného úklidu, který dokonaly ke kráse naše maminky, kuchařky a pečovatelky. Mile jsem překvapen, že kromě jednoho hrníčku nebylo nic na chatě poškozeno a všechno bylo v naprostém pořádku předáno do rukou majitele. My jsme se rozloučili s chatou a vyjeli jsme na cestu směrem k našim maminkám a tatínkům. Za tohle soustředění patří velké dík hlavně našim KUCHAŘKÁM, PEČOVATELKÁM a to jmenovitě Renatě Halamové, Lucii Bačinové, Sylvě Kovaříčkové, Andree Jonášové. Velké dík i našemu zásobovateli, řidiči Vaškovi Halamovi a trenérům Marceli Moučkovi, Rudovi Bačinovi a Otovi Rejfkovi. Také velké díky patří klukům a holkám, kteří, až na pár výjimek, byli naprosto úžasný po celé soustředění. Doufám, že v příštím roce se zase sejdeme na této chatě ve stejném nebo ještě větším počtu.
fotografie ze soustředění - https://rafek10.rajce.idnes.cz/Soustredeni_2015/