Soustředění v Itálii!!
Na svoje první zahraniční soustředění jsme s našim klubem TJ Sokol Hořiněves vyrazili do Itálie do města Porto San Giorgio. Zájezd nám zprostředkovala za super cenu cestovní kancelář CK Sana a zároveň nám výrazně na uhrazení částky přispělo dotací MŠMT.
Odjížděli jsme 24.8 přímo z Hořiněvse, kdy pro nás přijel autobus před hospodu U Šáfrů. Naše výprava čítala 40 mládežnických hráčů a 9 lidí z realizačního týmu.
Cesta byla poklidná ale dlouhá. Bohužel těsně před cílem jsme narazili na první překážku v podobě cizí nehody a jen lehce jsme po dobu několika hodin popojížděli po dálnic. Bylo to náročné, a tak jsme se rozhodli se staršími hráči vyjít vstříc cíli pěšky. To se nám povedlo a autobus s věcmi a zbývajícími hráči za námi do kempu dorazil asi po dvou hodinách.
První dojem z kempu byl pozitivní, čekali na nás bungalovy se sociálním zařízením, televizí, ledničkami, kuchyňkou, takže nám k životu nic nescházelo. Přibližně 200m od chatek na nás čekalo to, kvůli čemu jsme jeli takový kus. Moře, které bylo lehce rozbouřené, ale úžasné.
Kemp zároveň nabízel animační programy v pěkném prostředí, nechyběly tam pizzerie, obchody, bary a zároveň měl po celou dobu veřejné krásné a stále v čistotě udržované umývárny a WC, což jsem se třeba v Česku s ničím podobným nesetkal.
Druhý den ráno poté, co jsme už byli aklimatizovaní v kempu, jsme se vydali ráno na první trénink, kdy naše cesta na hřiště byla dlouhá asi 800m. Hřiště se nacházelo hned vedle moře v krásném udržovaném areálu, kde nás všichni ochotně přijali a vše nám ukázali. Za toto patří velké díky Petrovi Marešovi, který nám všechno kolem fotbalu po celé soustředění zařizoval. Po první tréninkové jednotce jsme se skoro všichni zamířili zchladit do moře a vydali jsme se po pláži směrem na oběd. Přiznám se, že mně osobně ty cesty z tréninků po kraji moře budou velice chybět.
Odpoledne jsme se vydali na výlet do místní pevnosti, kde nás čekal krásný výhled na celé město a nekonečné moře. Po pořízení pár fotek jsme se vydali směrem do kempu připravit se na první větší koupačku.
První velká koupačka byla pro nás dospělé trochu nervóznější, protože kluci natěšeni na moře a hlavně na vlny, chtěli co nejdříve a co nejdéle být v moři. Přes skvělou spolupráci všech dospělých, kdy někteří hlídkovali z pláže a někteří se pohybovali mezi dětmi v moři, jsme dokázali všechny uhlídat a zároveň je moc neomezovat v té parádě, co na rybníku nikdy nezažijí.
Takto pokračovali podobně všechny dny, až na čtvrtek, který byl výjimečný v tom, že nás čekaly 3 zápasy s místními mládežnickými ligovými italskými hráči FC Fermo, kteří za námi přijeli na tréninkové hřiště. Prvotní informace před prvním utkáním s naším mladším dorostem šlo od soupeře, když jim pan Mareš oznámil, že jsme vesnický klub, že nám uštědří debakl. Hned jsme je vyvedli z omylu. Od úvodních minut jsme na soupeře vlétli a prvních deset minut ho nepustili vůbec do hry. Postupem času se hra vyrovnávala a nakonec jsme se soupeřem rozešli zaslouženou remízou 0:0. V druhém zápase nastoupili naši nejmladší hráči a ty soupeře od první chvíle přehrávali a dokázali ho porazit vysoko 7:3. V posledním utkání mladších žáků byl soupeř už seznámen s naší fotbalovou silou, a tak už nás nepodcenil. Naopak během deseti minut nám předvedl takový vítr, že jsme prohrávali 4:0. Naštěstí naši hráči zabrali ze všech sil a odehráli utkání výborně a to i přesto, že jako jediní prohráli 5:3.
Velké uznání se k nám všem trenérům dostalo od hostujících trenérů, že jsme je svou fotbalovou kvalitou velice překvapili, což nás obrovsky hřeje u fotbalového hoříněvského srdíčka.
Večer jsme klukům nechali večerku až do konce animačního večera a to do půlnoci. Kluci neměli u sebe telefony po celý týden našeho pobytu a i tak si to užívali. Vidět jak se zabaví menší kluci s většími a naopak, a zároveň vidět, jak někteří kluci rozjíždějí taneční kreace na parketu před početným publikem, který je odměňuje potleskem, to tvůrce party a budoucnosti hořiněvské kopané může pouze velice těšit.
Konec se nezadržitelně blížil. V sobotu, v den odjezdu, jsme museli odevzdat všechny chatičky, až na dvě, do 9:00. To jsme ale ještě netušili, že nebudeme odjíždět podle plánu nejpozději do 19:00. Bohužel díky problému autobusu, který pro nás jel, pro nás musel vyjet nový z ČR a ten dorazil až v neděli v 1:45. Všem patří velké díky za to, jak to zvládli, protože se přiznám, že více obav z toho, co bude a nebude, jsme měli my dospělí spíš než děti. Po tom, co jsme nastoupili do autobusu a naposled zahlédli kemp, nás už hnala myšlenka toho, ať jsme doma. Zpestření cesty bylo to, že jsme jeli Alpami během dne, které jsme viděli většina poprvé, a tak jsme nakonec i tu malou překážku ve výměně autobusu v Budějovicích přežili. Po příjezdu do Hořiněvse z nás byl cítit smutek z toho, že už je konec, ale i trošku úleva z nás dospělých, protože jsme všechny děti vrátili v pořádku a bez žádných úrazů.
Celkové shrnutí soustředění je takové, že pro mě osobně to bylo nejlepší soustředění, jaké jsem kdy zažil, a to jak v podobě prostředí, tak v tom, jak se kluci po celou dobu chovali. Dokázali i přes spoustu nástrah a možností všemu odolat a fungovali naprosto úžasně po celou dobu. Velké díky patří rodičům, kteří své peníze investovali do tohoto soustředění pro své děti, fotbalovému klubu TJ Sokol Hořiněves, cestovní kanceláři CK Sana – paní delegátce Beránkové a jejímu celému týmu, maminkám (fanynkám, o pečovatelkám) Renatě Halamové, Sylvě Kovaříčkové a Andree Jonášové. Velké díky také patří mým trenérským kolegům, jmenovitě – Michal Středa, Marcel Mouček, Rudolf Bačina, Pavel Kopecký a Tomáš Havel.